O modlitbě - úvod

O MODLITBĚ

Modlitba je vnitřní potřebou, milostí a naplněním - je však také povinností, námahou a přemáháním. Existuje tedy zážitek, ale také cvičení modlitby; její živý pramen, ale také její škola.

Lépe řečeno, její školy, a to školy o mnoha stupních. Především škola Ježíše Krista, jak ji líčí Nový zákon. Osoba Pána je zcela ponořena do modlitby. Evangelia o tom často mluví, např. v místě o jeho křtu v Jordánu (Lk 3,21); nebo když vyprávějí, jak odešel do samoty, aby se modlil (Lk 6,12; 9,18; 9,28-29; 11,1); nebo ve zprávě o Poslední večeři (Jan 17) či o Hodině na hoře Olivové (Mt 26,36-44). Jen z tohoto vztahu k modlitbě lze vidět Ježíšovu postavu správně a rozumět jeho životu. O modlitbě také Ježíš mluvil výslovně např. v Horském kázání, kde odlišoval pravou modlitbu od mnohomluvnosti pohanů a velikášství farizejů (Mt 6,5-8); nebo v oné pamětihodné hodině, kdy jeho učedníci k Němu přišli a prosili: „Nauč nás se modlit, jako Jan naučil své učedníky," a On jim daroval Otčenáš (Lk 11,1-13) Dále existuje škola modlitby, kterou založila Církev ve své liturgii. Liturgie je jednou modlitbou, konanou slovem i úkony, řečí i zpěvem. Rozvíjí se během roku, proniká celým lidským životem, a je v ní shromážděna moudrost modliteb celých staletí. A konečně škola velkých světců, kteří žili ve styku s Bohem a kteří své zkušenosti uložili ve vzácných spisech. Mluví o podstatě modlitby a o jejích jednotlivých stupních, o jejích úkolech, nebezpečích a nádheře.

...

( Romano Guardini - O modlitbě - úvod)