Římský biskup zasedá na své katedře, aby vydával svědectví o Kristu. Katedra je proto symbolem potestas docendi, moci vyučovat, jež je základní součástí poslání svazovat a rozvazovat, kterou Pán udělil Petrovi a po něm Dvanácti. Písmo svaté, jehož porozumnění roste díky inspiraci Ducha Svatého, a služba autentické interpretace, udělená apoštolům, patří v církvi nedílně jedno k druhému. (...) Tato moc vyučovat děsí mnoho lidí jak uvnitř, tak vně církve. Ptají se, zda neohrožuje svobodu svědomí, zda není troufalství stojící v protikladu ke svobodě myšlení. Tak tomu ale není. Moc, kterou Kristus udělil Petrovi a jeho nástupcům, je v nejplnějším smyslu pověřením k službě. Moc vyučovat v církvi s sebou nese úsilí poslušně sloužit víře. Papež není absolutním vládcem, jehož myšlení a chtění by bylo zákonem. Naopak, papežská služba je zárukou poslušnosti Kristu a jeho slovu. Papež nemá hlásat vlastní názory, nýbrž neúnavně zavazovat sebe sama a církev k poslušnosti Božímu slovu navzdory všem pokusům o přizpůsobování a rozmělňování i navzdory všemu oportunismu.
Homilie u příležitosti převzetí římské katedrály, 7. května 2005
Pro přidání komentáře se musíš přihlásit nebo registrovat na signály.cz.