Papež versus AIDS

AIDS

Návštěva Svatého Otce v naší zemi se blíží a lze očekávat, že někteří novináři opět vytáhnou jeho slova, která pronesl v Africe: „Tuto tragédii [AIDS] totiž nelze překonat penězi, nelze ji vyřešit rozdáváním prezervativů. Tím naopak problémy narůstají.". Odsuzující mediální smršť byla jednoznačná - některé státy se vyjádřily odmítavě, někde se o odsouzení papežových slov pokusili, jako například v Belgii nebo v Evropském parlamentu, ale odsouzení nakonec neprošlo.

Je až ironické, že papeži upírají svobodu slova a volají po cenzuře právě ti největší liberálové a kazatelé svobod. Typické je, že když chybí argumenty, nahradí se síla pravdy silou hlasu, aby nikoho ani nenapadlo, že by na slovech papeže mohl být stín pravdy.

Neúprosná realita

Jaká je ale realita? Současné statistiky o šíření AIDS mluví zcela jasně: čím více prezervativů, tím více nemocných a naopak čím více pravé odpovědnosti - tedy věrnosti a předmanželské čistoty, tím méně nemocných. Jak je to možné, když prezervativy v jisté míře samozřejmě brání přenosu pohlavních nemocí? Míra selhání prezervativů (viz. tabulka - časopis Immaculata č.103) kombinovaná s pocitem bezpečí mění  chování lidí a stává se smrtícím koktejlem - jak exploze nakažených jasně demonstruje.

V roce 1987 bylo v Thajsku 112 případů AIDS, na Filipínách 135 případů. Thajsko se rozhodlo aplikovat sto procentní kondomový program a ten se úspěšně realizoval. Na Filipínách se vláda rozhodla pro program propagující předmanželskou zdrženlivost a věrnost v manželství bez jakékoli propagace prezervativů. V roce 2003 bylo v Thajsku skoro 700 tisíc nakažených, zatímco na Filipinách to bylo méně než 2 tisíce případů. Populace na Filipínách je přitom o 30 % větší! Poměr nakažených osob je dnes 11 tisíc oproti 880 tisícům. Podobným případem jsou například Uganda nebo Zambie. Statistiky pocházejí z agentury UNAIDS (www.unaids.org) zřízené OSN.

Humanizace sexuality

Katolická církev je dnes jednoznačně ta, která v největší míře zcela prakticky pomáhá trpícím AIDS, proto není od věci se zamyslet nad jejím řešením. Papež jako řešení nabízí dvojí směr: „Jednak konkrétní pomocí nemocným a trpícím, kterou v Africe poskytuje mnoho řeholnic a dobrovolníků" a jako druhý bod, který se týká prevence „ obnovu člověka a jeho vztahu k vlastnímu tělu". Jinak řečeno papež volá po „humanizaci sexuality".

Materialistický úpadek sexuality

Sexualita je v dnešní kultuře jednak hluboce degradována na pouhé ukojení smyslů a zároveň je toto ukojení prakticky zbožštěno. Honba za rozkošemi je podsouvána jako smysl života. Stalo se to  kvůli celkové degradaci člověka. Člověk byl díky dnes všeprostupujícmu materialismu ponížen na pouhé nejchytřejší zvíře, jehož smyslem života má být pouze plné břicho a dokonalé tělo, aby sneslo maximum rozkoší. Tento tvor potácející se mezi rokošemi a vyprahlostí je bez budoucnosti, bez naděje, který darující se lásku zaměnil za sobectví a nutně končí v samotě. Je odmítáno, že by člověk byl obrazem Božím, stvořeným se svobodnou vůlí s cílem naplnit svůj život v lásce - obětavém darování se.

Krása lidské sexuality - příležitost pro misie

Humanizací sexuality, kterou papež připomíná, není něco, co sexualitu svazuje a zmenšuje. Smyslem je právě naopak obnovení její plné krásy, neboť lidskou sexualitu nelze omezit pouze na rozkoš těla a z toho udělat cíl. Vždyť tělo slouží jako prostředek ke sjednocení duší, jako nástroj k vyjádření plného darování se jeden druhému. Obrazem jednoty, lásky a zhmotnění důstojnosti lidské sexuality je pak každé počatě dítě. Lidská sexualita má také úžasný eschtologický rozměr. Dítě, na jehož vzniku mají rodiče výsadu spolupracovat s Bohem, bude žít už na věky a může být v nebi po celou věčnost příčinou mnoha radostí svých rodičů.

Humanizace lidské sexuality jako plného darování se není možná bez návratu k Bohu. Bůh nám tak tímto způsobem nabízí prostředek jak oslovit nevěřící. Všichni kolem nás, zvláště mladí touží po pravé lásce, po krásném manželství až do smrti, po stabilní rodině, po intimním soužití bez strachu. Je dluhem nás katolíků, že máme tak málo ochoty zvednout tuto hřivnu a ukázovat zvláště dosud nevěřícím cestu od vyprahlosti materialismu k životu v plnosti. Ze zbraní protivníka - nezřízené touhy po sexualitě a svobodě lze vykovat nejúčinější zbraně právě proti ďáblu tak, že tyto dvě hodnoty ukážeme společnosti v jejich plné kráse a dokonalosti a přestaneme mlčením akceptovat jejich laciné parodie.

Eschatologický rozměr

V jednom z poselství daném P. Stefanu Gobbimu z roku 1989** připomíná Matka Boží, že je zde čas, kdy přicházejí tresty a anděl první metly (Zj 16.2) trestá lidstvo právě zhoubnými nádory a zvláště nemocí AIDS „která postihuje především mé ubohé děti, oběti drog, neřestí a nečistých hříchů proti přírodě". Panna Maria chce být ale všem pomocí, posilou a nadějí v době, kdy je lidstvo stiženo touto metlou a vyzívá k cestě postu, umrtvování a pokání. Děti žádá, aby vyrůstaly v ctnosti čistoty, mladistvé, aby se cvičili v ovládání vášní modlitbou, od snoubencců požaduje zdržení se každého poměru před manželstvím, od manželů, aby se cvičili v manželské čistotě a neužívali prostředků k zamezení života a kněze žádá, aby zachovávali věrně a přísně celibát a slib čistoty. Nemocným se představuje jako milosrdná Matka, která je pozdvihuje a posiluje a žádá od nich, aby „svá utrpení obětovali v duchu zadostiučinění, očisty a posvěcení". Nezapomíná ani na ty, kteří byli zasaženi, i když jsou dobří a nevinní, jejich „utrpení slouží k záchraně mnoha špatných".

Cesty naděje

Jedinou účinou prevencí AIDS je obnovení důstojnosti člověka: respektovat, že je schopen svoji sexulitu ovládat a dát ji do služeb lásky. Respektovat, že intimní život, aby byl lidský, musí být bezvýhradným darováním se druhému a zachovávat zdrženlivost před manželstvím a věrnost v manželství až do smrti.

Pro lidi nakažené AIDS je ale již cesta intimního života zcela uzavřena - akt předávání života by se totiž stal aktem předávání smrti. Štěstím v životě a smyslem jejich života musí být opět pouze láska - darování se druhým - i když to už není možné v manželství, je stále mnoho příležitostí, jak blízkým či neznámým sloužit a obětovat se pro ně celým srdcem.

** Kněžím a přemilým synům Panny Marie II., Matice cyrilometodějská, 1997, str. 124-125, Imprimátur: kardinál Bernardino Echeverrria Ruis OFM

zdroj: časopis Immaculata; www.minorite.cz; autor článku: Radim Ucháč, (neúplný článek)